Jakub Chrudina - fotoblog

Kněhyně

Že se po konci zkouškového podívám na hory, to jsem plánoval už dávno. A sliboval jsem to i Verče. Počasí je nádherné, tak uvažuji, kam vyrazit. A dostávám tip na Kněhyni.

Vymyšleno, vlakem do Kunčic pod Ondřejníkem, potom přes Malou Stolovou na Kněhyni. Na Malé Stolové už jsem byl, takže vím, jaký padák nás čeká až tam – a dál nevím. A mám v plánu vyrazit odpoledne, abych z vrcholku Kněhyně mohl udělat pár fotek s pozdě odpoledním, ideálně večerním světlem. Při domluvě s Verčou čas lehce koriguji, ale pořád fajn.

Takže ve středu před 14h se s Veru v Frýdlantě nad Ostravicí setkáváme ve vlaku, dvě zastávky a vystupujeme. Nastává moje „lehké“ zakufrování (holt rozptylující faktor č. 1 :D), pak už jsme ale „na žluté“ a jde se. Tady to znám, jdeme skoro kolem chaty bývalého spolužáka, na tyhle místa mám fůru vzpomínek…

Pak už začíná pořádný padák, přesně si cestu nepamatuji, a tak nemám úplně odhad. Dochází mi pití, nějak blbě jsem s vodou hospodařil, tak si v potůčku kousek od pramene nabírám…výborná! Pak už vidím, že jsme na místě prvního plánovaného odpočinku – na Malé Stolové, u chaty Leopoldka. Lavička, studánka (proč jsem si nabíral vodu kousek zpátky?!?)..padla.

Ve studánce nechávám chladit čokoládu, posedíme chvilku před chatou na lavičkách, no a ta chvilka se protáhla….prostě pohoda. Počasí nádherné. Ale je čas vyrazit dále. Pár metrů po asfaltce…a pak zase padák do kopce. Nějak rychle to ale uteče a už jsme u nějaké odbočky kolmo vzhůru. Tož dále! Cesta čím dál horší, divočina a šílený padák. Ale víme, do čeho jsme šli.

Chováme se jinak, nehulákali jsme ani před tím, tady ale z respektu k místu šeptáme. A vlastně ani moc nemluvíme, plícím se nedostává kyslík… Vylezeme z lesa a dál jdeme planinou, okolo sem tam uschlé stromy, borůvčí, prostě holina a z ní krásné výhledy. Jsme nad 1 000 m n.m.! Pak ještě chvíli a….volám tiše na Verču za mnou: hotovo!. Je něco před 17.30 h a stojíme na vrcholu Kněhyně a mlčky obdivujeme tu krásu.

Doufal jsem, že to bude stát za to, ale tohle překonalo mé představy! Krkonoše, Jizerky, Jeseníky…ještě jsem takovou krásu neviděl. K tomu nádherné počasí… a jsme tu SAMI!!! Prázdné hory, to je to, co mám rád, za celý den jsme potkali pouze dva kluky, a to ještě na Stolové. Shazujeme batohy, já vyhrabu foťák, stativ, který jsem si poctivě vynesl a jdu fotit.

Ztrácím pojem o čase a zjišťuji, že jsem sám…Verča nikde. Začínám ji shánět, už mám trošku strach, ale pak se naštěstí ukáže, šla na opačnou stranu kopce. Sedneme si na vyvrácený strom a otvíráme oplatky, sedíme vedle sebe a koukáme na tu nádheru…seděl bych tam ještě dlouho klidně! Ale čas běží, slézat za tmy se nám nechce, takže okolo 18.20 se zvedáme, ještě dělám pár fotek a sestup.

Dolů to jde rychleji, i když také žádná sranda. No a ahoj Kněhyně, sem se ale 100% vrátíme! Zbytek cesty ubíhá v pohodě, povídáme si a nakonec, byť s odřenýma ušima, stíháme vlak v 19.57 v Kunčicích. Ve Frýdlantu se loučím s Verčou a rekapituluji si dnešek jedním slovem: PARÁDA!

Štítky: ,