Jakub Chrudina - fotoblog

Kněhyně

Že se po konci zkouškového podívám na hory, to jsem plánoval už dávno. A sliboval jsem to i Verče. Počasí je nádherné, tak uvažuji, kam vyrazit. A dostávám tip na Kněhyni.

Vymyšleno, vlakem do Kunčic pod Ondřejníkem, potom přes Malou Stolovou na Kněhyni. Na Malé Stolové už jsem byl, takže vím, jaký padák nás čeká až tam – a dál nevím. A mám v plánu vyrazit odpoledne, abych z vrcholku Kněhyně mohl udělat pár fotek s pozdě odpoledním, ideálně večerním světlem. Při domluvě s Verčou čas lehce koriguji, ale pořád fajn.

Vrchol Kněhyně - vzadu Smrk Vrchol Kněhyně - vzadu Smrk

Takže ve středu před 14h se s Veru v Frýdlantě nad Ostravicí setkáváme ve vlaku, dvě zastávky a vystupujeme. Nastává moje „lehké“ zakufrování (holt rozptylující faktor č. 1 :D), pak už jsme ale „na žluté“ a jde se. Tady to znám, jdeme skoro kolem chaty bývalého spolužáka, na tyhle místa mám fůru vzpomínek…

Pak už začíná pořádný padák, přesně si cestu nepamatuji, a tak nemám úplně odhad. Dochází mi pití, nějak blbě jsem s vodou hospodařil, tak si v potůčku kousek od pramene nabírám…výborná! Pak už vidím, že jsme na místě prvního plánovaného odpočinku – na Malé Stolové, u chaty Leopoldka. Lavička, studánka (proč jsem si nabíral vodu kousek zpátky?!?)..padla.

Chata Leopoldka na Malé Stolové Chata Leopoldka na Malé Stolové

Ve studánce nechávám chladit čokoládu, posedíme chvilku před chatou na lavičkách, no a ta chvilka se protáhla….prostě pohoda. Počasí nádherné. Ale je čas vyrazit dále. Pár metrů po asfaltce…a pak zase padák do kopce. Nějak rychle to ale uteče a už jsme u nějaké odbočky kolmo vzhůru. Tož dále! Cesta čím dál horší, divočina a šílený padák. Ale víme, do čeho jsme šli.

Chováme se jinak, nehulákali jsme ani před tím, tady ale z respektu k místu šeptáme. A vlastně ani moc nemluvíme, plícím se nedostává kyslík… Vylezeme z lesa a dál jdeme planinou, okolo sem tam uschlé stromy, borůvčí, prostě holina a z ní krásné výhledy. Jsme nad 1 000 m n.m.! Pak ještě chvíli a….volám tiše na Verču za mnou: hotovo!. Je něco před 17.30 h a stojíme na vrcholu Kněhyně a mlčky obdivujeme tu krásu.

Pohled z Kněhyně na Stolovou a masív Ondřejníku Pohled z Kněhyně na Stolovou a masív Ondřejníku

Doufal jsem, že to bude stát za to, ale tohle překonalo mé představy! Krkonoše, Jizerky, Jeseníky…ještě jsem takovou krásu neviděl. K tomu nádherné počasí… a jsme tu SAMI!!! Prázdné hory, to je to, co mám rád, za celý den jsme potkali pouze dva kluky, a to ještě na Stolové. Shazujeme batohy, já vyhrabu foťák, stativ, který jsem si poctivě vynesl a jdu fotit.

Pohled z Kněhyně směrem do rovin Pohled z Kněhyně směrem do rovin

Ztrácím pojem o čase a zjišťuji, že jsem sám…Verča nikde. Začínám ji shánět, už mám trošku strach, ale pak se naštěstí ukáže, šla na opačnou stranu kopce. Sedneme si na vyvrácený strom a otvíráme oplatky, sedíme vedle sebe a koukáme na tu nádheru…seděl bych tam ještě dlouho klidně! Ale čas běží, slézat za tmy se nám nechce, takže okolo 18.20 se zvedáme, ještě dělám pár fotek a sestup.

Polední rozloučení s vrcholem...podvečerní světlo už je vidět! Polední rozloučení s vrcholem...podvečerní světlo už je vidět!

Dolů to jde rychleji, i když také žádná sranda. No a ahoj Kněhyně, sem se ale 100% vrátíme! Zbytek cesty ubíhá v pohodě, povídáme si a nakonec, byť s odřenýma ušima, stíháme vlak v 19.57 v Kunčicích. Ve Frýdlantu se loučím s Verčou a rekapituluji si dnešek jedním slovem: PARÁDA!

Štítky: ,