Jakub Chrudina - fotoblog

Malý Rozsutec

Velký Rozsutec. Hora, která mě vždycky lákala a na podzim jsem se na ni s partou vypravil. Bohužel, počasí nám tehdy vůbec nepřálo.

MapaTeď, pár dní po státnicích a v době, kdy jaro přechází do léta, jsem dostal možnost opakování. Kamarád mě pozval, jestli s nimi nechci jet. Samozřejmě, že jsem chtěl a tak v sobotu 31. května čekám ráno před barákem na auto kamaráda.

Počasí vypadá slibně i ve chvílí, k v Terchové nastupujeme na mě už známou trasu. Do známého se lépe šlape a protože zbytek party chce vylézt jen do sedla Medzirozsutce a já chtěl samozřejmě více, nastartoval jsem a všem utekl 😀

Dierama doslova proběhnu, štvou mě tady davy lidí a chci tomu utéct. I přes značná kila navíc a nulový pohyb během jara mi to kupodivu docela šlapalo. Najednou jsem na rozcestí Pod Tanečnicou.

Pohled na Malý Rozsutec z rozcestí Pod Tanečnicou Pohled na Malý Rozsutec z rozcestí Pod Tanečnicou

Ale už po cestě si říkám, že Velký Rozsutec by na mě byl dnes moc. Proto se mi alibisticky hodí, že Velký je zatím zavřený a otvírá se pro turisty o pár dní později. Cíl je jasný – Malý Rozsutec. Na rozcestí se vydýchám, zlikviduju Bebečka a pošlu sms kamarádovi, aby mě nehledali a hlavně mi neujeli. A jde se!

Malý Rozsutec ze sedla Medzirozsutce Malý Rozsutec ze sedla Medzirozsutce

Pod Malým Rozsutcem jsem za chvíli…ale pak nastává stoupání pod skalní stěnu a nevěřícný pohled. No, žádná pr…, teda sranda. Řetězy a jedno místo skoro kolmá stěna. Shora scházející mají docela problém, především je vidět, že se někdo bojí. Mě to jde nahoru dobře, ale v duchu si říkám, jaký asi bude návrat….

...a o kus dál, pohled ze sedla Zákres ...a o kus dál, pohled ze sedla Zákres

No, uvidíme, řekl slepý. Vylezu na kopec a v tu chvíli jsem strašně rád, že jsem se tady doplazil. Počasí je úžasné, výhled nádherný. Kdyby takhle bylo na podzim… Zavolám kamarádům, zamávám jim z vrcholku a jdu fotit.

Pohledy z Malého Rozsutce na Malou Fatru Pohledy z Malého Rozsutce na Malou Fatru

Pak pauza a pomalu se psychicky chystám na sestup. „Šprajcnu“ se až v tom hnusném místě. Po chvíli ho zdárně zdolám, celé to bylo o tom, že člověk se tam prostě musí spustit na řetězu dolů, nohama nedosáhne. Jinak žádná věda.

Pohled z Malého Rozsutce na Velký Pohled z Malého Rozsutce na Velký

Za půl hodiny jsem zpátky v sedle, přivítání s partou no a jde se dolů. Zpáteční cestu prokecáme s kamarádem, sestupujeme v pohodovém tempu a tak nám to příjemně uteče. Volíme trošku jinou cestu, abychom se vyhnuli Horným Dierám, některé už vidina obtížnějšího sestupu neláká.

Janošíkovy diery na zpáteční cestě Janošíkovy diery na zpáteční cestě

Při cestě Dolnýma Dierama ještě dělám poslední fotku a pro dnešní den konec. Pak už jen cesta domů, výborná večeře, na kterou se stavíme a vzpomínky na perfektní výlet.

Štítky: