Jakub Chrudina - fotoblog

Podzim u Těrlické přehrady

O tom, že mám moc rád podzim u vody, jsem už psal. Rád vzpomínám na klukovská léta, kdy jsem s tátou poctivě chodil víkend co víkend na ryby. Výsledky tomu však nějak neodpovídaly. 🙂 Ale atmosféru podzimní přehrady mám opravdu moc rád. Ať již za raní mlhy, nebo za krásného babího léta. A právě takové počasí bylo dnes. Slunko svítilo, nádherně teplo, dalo se chodit jen v tričku s krátkým rukávem (no, to berte s rezervou, já se při -5 °C přestávám potit 🙂 ). Zkrátka, okolo 13h jsem dostal najednou nápad sebrat foťák, sednout na autobus a zajet na hráz Těrlické přehrady a odsud jít pěšky kolem vody až na starou dobrou Pacalůvku. K volbě téhle trasy jsem měl ten důvod, že ji prakticky neznám. Okolí Pacalůvky a dál, směrem na záchytnou hráz, mám prochozené slušně. Tady jsem však mockrát nebyl, hlavně ne s foťákem. Jde o pustější část přehrady a také to mě lákalo. Takže jsem se z minuty na minutu rozhodl, pobral věci, mrknul na net, v kolik mi jede autobus a za zhruba hodinu, ve 14.30, jsem už stál na hrázi Těrlicka. Počasí bylo přímo nádherné, typické babí léto, opravdu příjemně teplo, i zde u vody. Prošel jsem trasu a rozhodně nelitoval, splnilo se očekávané a našel jsem hodně motivů pro focení, půvabné scenérie podzimní přehrady se přímo nabízely. Tak jsem došel (čti profotil se) až na Pacalůvku. Tady mě ještě čekalo překvapení v podobě dvou labutí u břehu, ke kterým se dalo bez problémů přiblížit na pár metrů.

Nejde sice o věc až tak vzácnou, ale potěšila… Nadešel čas podívat se na hodinky a na lístek, na který jsem si prozíravě napsal časy, kdy mi z Pacalůvky odjíždí autobusy na Havířov. A rozhodl jsem se pro autobus v 17.28. Co se zbývající skoro hodinou ? Protože jsem nějak vypustil snídani i oběd a nahradil je svačinou za chůze, zašel jsem si do oblíbené hospůdky V Zátoce. Sice jsem se obával, že v tohle roční období bude v tuto dobu zavřená, ale s radostí jsem zjistil, že ne. Takže pivo bylo jisté. Otázka byla, jestli bude zdejší, můj oblíbený langoš. Byl. Sedl jsem si k vodě a díval se, jak pomalu přichází nad přehradu soumrak. Když jsem dojedl, zjistil jsem, že ještě mohu stihnout dřívější autobus v 17.10, takže jsem se navlékl do mikiny, protože už se ochladilo, a vystartoval do kopce od přehrady na hlavní silnici. Autobus jsem stihl s rezervou 3 minut. Doma jsem začal probírat fotky a viděl, že to stálo za to. Ale pocit z tohohle nádherného odpoledne byl takový, že i kdyby fotky nevyšly, stálo to za to. Další důkaz, podporující mou teorii, že lidé dnes jezdí nebo létají bůhví kam, přitom ale neví, co mají pár metrů za domem. Pro tohle mě focení baví, pro toulání se v krásné přírodě s foťákem na krku. To, že fotím, mě nutí koukat se okolo sebe daleko pozorněji. A tudíž si všeho všímám více, než kdybych jen tak šel a více z toho mám. A samozřejmě, focení mě baví jako takové. Nedělám si nejmenší iluze, že bych byl bůhví jaký fotograf. Jen se tím bavím. A to, jak mé okolí na fotky reaguje, mě jen žene dál. Jsem rád, že mé fotky udělají radost i někomu dalšímu… Na tohle fotografické podzimní odpoledne u přehrady budu rád vzpomínat. A to, že fotky dopadly zdařile, to jenom podpoří…takže, konec kecání, jdu se s Vámi podělit o tu podzimní nádheru.

Štítky: , ,