Jakub Chrudina - fotoblog

Podzimní Krkonoše a Jizerky

Pondělí – Labský důl, Kotel

V pondělí jsem si pospal, budíček byl zase v 9.30. Podle předpovědi počasí mělo kolem poledne slunce opět zmizet a dál už má být zataženo, s přeháňkami. V klidu se nasnídám a uvažuji, co dnes. Vzdor předpovědi, venku mezi mraky svítí slunce, paráda. Dát si oddech po včerejšku? A přijít nakonec o hezký den? Opět nevydržím a v pravé poledne vyrážím kolem Mumlavy na Krakonošovu snídani.

Chvilku svítí slunce, ale pak se zatahuje. Došel jsem na Snídani a začal stoupat k Čtyř pánům. Plán byl sejít z rozcestí k Labské boudě a pak kolem Labského dolu dojít až k Vrbatově boudě. A odtamtud  pokračovat na Harrachovy kameny u Kotelních jam, na Růženčinu zahrádku a sejít na Dvoračky, odkud se starou známou cestou přes Rýžoviště vrátím do Harrachova. Opět jsem věděl, že ze Dvoraček sejdu po asfaltu klidně i za tmy.

Cestou z Krakonošovy snídaně na Čtyři pány slyším to, co už včera – jeleny! Tentokrát naprosto jasně a kousek ode mě. A v jednu chvíli dokonce jelena i ucítím. Bohužel, přímo jsem ho neviděl. A čekat někde v sedě, na to nemám čas. Došel jsem na Čtyři pány, oproti létu je tu pusto prázdno.

Po krátké zastávce scházím k Labskému dolu a doufám, že se počasí smiluje. Nestalo se, na focení dost blbé podmínky. Ale zase ne ty úplně nejhorší, jak musím zpětně přiznat. V klidu jdu na Vrtbatovku, občas fotím. O co jsem ze Čtyř pánů sestoupil, to zase musím vyšlapat. Stejně netrvá dlouho a i se zastávkami jsem u Vrbatovy boudy.

Následuje stoupání k Harrachovým kamenům u Kotelních jam. Tam opět chvíli čekám, jestli se neukáže slunko. Marně. I když to chvilku vypadá nadějně. Nakonec se mraky na chvíli protrhají, když už jsem u Růženčiny zahrádky. Pak jen krátký sestup a před 18h jsem na Dvoračkách.

Uvědomuji si, že bych si i dal něco teplého, na jídlo i na pití. Akorát nepočítám, že by ještě měli otevřeno a vařili. Omyl, měli! Dávám si čaj a borůvkové knedlíky, které by Dvořáčky mohly mít ve znaku a něco po 18h už vyrážím na další cestu.

Uvažuji, kam asi dojdu, než padne tma, nakonec Do Rýžoviště přicházím za posledních zbytků dne.Večer je jako přes kopírák – sprcha, večeře, čaj s rumem…usínám jako zabitý.

Stránky: 1 2 3 4 5 6

Štítky: , , ,