Jakub Chrudina - fotoblog

Podzimní Krkonoše a Jizerky

Pátek – Frýdlantské cimbuří, Jizerky

Vstávám opět v 6.30h a vidím, že dnes počasí vyjde. Po rychlé snídani nasnídám jdu na autobus směr Kořenov, kde přesedám na vlak do Smržovky. Tam přestoupím na lokálku do Josefova Dolu.

Dál mě čeká stará známá trasou na Frýdlantské cimbuří. Ovšem ve vlaku se mi podaří usnout a přejedu Smržovku. Takže musím až do Jablonce a pak zpět do Smržovky. Znamená to, že místo v 8.38 jsem v Josefáči v 10.12h. Ale počasí vypadá na focení parádně, obloha není „vymetená“, ale plná mraků. Za nimi se občas schová slunce a já se jen modlím, že to vydrží, než se dostanu na Cimbuří.

Za Čihadly už se bojím, že bude dál zataženo, ale mraky se zase protrhají. A když se na Cimbuří vydrápu, je úplně ideální světlo. Lozím po skalách a snažím se pořídit co nejlepší fotky. Občas musím chvilku počkat, než zase vyleze slunko, ale jinak paráda. Takový ten správný podzim, větrno, mraky, slunko a barevné listnáče v údolí pode mnou.

Frýdlantské cimbuří Frýdlantské cimbuří

Strávím na Frýdlantském cimbuří maximum času, ale nakonec se stejně musím vydat na další cestu. Vím, že mě čekají Polední balvany a z loňska si pamatuji, že jsou hodně zajímavé. Ovšem skutečnost předčila očekávání. Frýdlantské Cimbuří jsou vlastně poslední (a největší) dvě skály z celé soustavy Poledních kamenů. Jdu tedy pořád okolo skal, skalek, někdy vlastně skalním městem. A ty jména – Půlený kámen, Drbny, Dvojitý viklan…  

Drbny Drbny

Často jdu stezkou, vedoucí přímo po skalách. Ve spojení s barevným podzimem a perfektním světlem je radost fotit. Tady by člověk měl týden co dělat, natož za jeden průchod! Času mám dost, oproti loňskému roku mám dostatečnou rezervu. Pokud nestihnu vlak v 17.35, pojedu po 20h. Sice delší cesta, ale to focení mi za to dnes stojí! Dojdu až na samotné Polední kameny a tady si ze mě slunce udělá dobrý den.

Když se vydrápu na jejich vrchol, zaleze za velký mrak. Protože je odsud hezký pohled, čekám, kdy vyleze. Čekám asi 10 minut a nic. Už chci slézt, nemůžu tu zase nocovat. A při sestupu se slunce na chvilku ukáže. Letím zpět na vrchol, ale slunko opět zaleze. Čekám, pak zase slezám…a znova! A tohle se mi stalo třikrát, než jsem to vzdal.

Polední kameny Polední kameny

Ještě udělám pár fotek v okolí Poledních kamenů, slunko opět na chvilku vylezlo. A pak už jdu dál, směr Pavlina louka (mimochodem, v jejím jménu není bordel jen na mapách, ale i ve značení přímo na horách – jednou Pavlina louka, pak Pavlínova, pak zase Paulova). Dál už foťák nevytáhnu ani jednou, na focení už to není. Ale procházka je to parádní, loni jsem vyměkl a trasu zkrátil, dnes si ji ale dávám v plném rozsahu – a nelituji. Parádní výšlap!

Pohled z Poledních kamenů, vzadu Jizera Pohled z Poledních kamenů, vzadu Jizera

Poslední úsek cesty jdu opět známou cestou, Jedlovým dolem kolem vodopádu Jedlové. Do Josefova doku přicházím asi v 18h, dvě hodiny mám čas. Polévka, guláš, posezení venku až do tmy. Po celém dni na horách ideální čekání na vlak. Pak už jen cesta s několika přestupy.

A protože v sobotu jsem už na hory nešel a v neděli ráno odjíždím domů, tak to byl poslední výšlap, který jsem si na letošní podzimní (první!) dovolené dal. Byl to skvělý týden a už teď se těším na příští rok, až tady zase budu!

Stránky: 1 2 3 4 5 6

Štítky: , , ,