Jakub Chrudina - fotoblog

Ráno v Olomouci

Brzké vstávání rozhodně není nic, co bych zvlášť miloval. No upřímně, já ho přímo nesnáším… Ale když jdu večer spát v 19h, protože mi nebylo nějak nejlíp, tak po 6h ráno už v posteli prostě nevydržím. A co dál? Spolubydlící spí, rušit nechci. A vtom mi do okna začne svítit slunko.

Rozpomenu se, že jsem si nastavoval stejně nějak na 6.45 budík s tím, že když bude hezky, půjdu fotit do centra Olomouce. Prolétnu koupelnou, vezmu foťák a akorát stíhám tramvaj, takže se nemusím hnát do centra pěšky, i když běžně si tuhle procházku neodpustím.

Uvažuji, že opět vylezu na věž sv. Mořice, vypadá to na krásné ráno, světlo jak vyšité. Jenže, ona se věž otvírá až v 8h! Co teď? No, projdu se po náměstí, cvaknu pár fotek a o půl jdu zkontrolovat, jestli už není otevřená. Ještě ne? Ok, tak ještě jedno kolečko.

V 7.45 mám štěstí – právě se otvírá. No, takhle po ránu, bez snídaně bylo vyběhnutí na vrch věže celkem záhul. Rozdýchávám to dost dlouho, napíšu přitom sms a pak vytáhnu z baťohu foťák. Světlo je opravdu nádherné, ale já padám do pasti – fotím pořád ty stejné věci, co už hodněkrát, vše na široké ohnisko.

Dochází mi, že tudy cesta nevede, nazoomuji na delší rozsah a snažím se najít nějaký detail. Všímám si stínu věže na protějším domu…cvak! Pak mě zaujme pohled do vnitřku domů, na pavlače…cvak! Pak zkouším pomocí teleobjektivu pěkně srazit domy pod sebou k sobě..cvak!  Začíná mě to docela bavit, tenhle styl focení je pro mě nový!

Chvilku takhle řádím, pak slézám dolů. Skočím si do Billy koupit něco na snídani, ještě jednou obejdu náměstí…a pak už mažu domů na byt. Je 9h…no, příjemné 2h to byly!

Štítky: