Jakub Chrudina - fotoblog

Z Visalají na Slavíč a na Morávku

Po zhruba týdnu jsem 1. srpna zase vyrazil na hory. A opět autobusem na Visalaje, tentokrát byla ale sobota, tudíž přímá linka – ale taky pěkně narvaná. Slovy klasika – stál jsem na jedné noze a to ještě ne na svojí. Plánované dospaní v autobuse se tak bohužel nekonalo a na Visalajích jsem z busu vylezl s nesmírnou úlevou.

Plán cesty byl jít starou známou cestou z dětství na Bílý Kříž, odkud začínala velká neznámá – cesta na Slavíč a pak dále na Morávku. Počasí bylo, aby se náhodu neporušila tradice, ze začátku nic moc. Jsem zvědavý, jestli se mi to letos vůbec podaří zlomit, nebo je to prokletí. Naštěstí až na bílý Kříž nebylo moc co fotit, s výjimkou pohledu z Visalají na Lysou horu, šlo se příjemně, slunce pod mraky mi tak ani moc nevadilo.

Problém nastal až na Bílém Kříži – měl jsem před sebou nádherné panorama Beskyd, dávno už jsem zapomněl, co uvidím a tak jsem byl mile překvapen. Bohužel, slunko stávkovalo dál…čekal jsem hodinu, déle už to nešlo. No a dočkal jsem se aspoň něčeho, i když to, o co mi šlo, opět nevyšlo.

Poté jsem se vydal na další cestu, ale po chvíli se mi naskytl další pěkný pohled a tentokrát po chvilce čekání i s přijatelným osvětlením. Pak už jsem nasadil ostřejší tempo, až jsem vystoupal nad Malý Polom, kde se mi otevřely další krásné výhledy, především na Lysou horu.

Později jsem ale foťák použil už jenom dvakrát. Z Malého Polomu na Slavíč jsem šel setrvačností a za vůní piva a obědu. Když jsem vyšel závěrečné stoupání, uviděl jsem totálně narvanou chatu, lidi všude okolo…dal jsem si zelňačku a pivo, což se později ukázalo jako menší chyba, zalezl kus stranou od chaty, natáhnul se a dal si půl hodiny pauzu.

Potom jsem se vydal na další cestu na Morávku. První úsek cesty ještě šel, samozřejmě klesání, ale po lesní pěšině, nad roklí s potokem. Poté ale přišla asfaltka, klasická horská nuda – nekonečné údolí kolem potoka, asfalt, stereotyp. A navíc pivo – nějak mi začaly těžknout nohy. Na Morávku k autobusu to bylo nějakých 8 km. Po třech jsem to na chvilku zabalil, snědl druhou housku, kterou jsem sebou měl a pak zase vyrazil.

Pivo vlivem jídla a doplňování tekutin přestalo účinkovat, šlo se mi už celkem dobře, zůstala akorát ta  nuda 🙂 .

Ta zmizela, když se objevily první chaty. Považuji se za celkem nezávistivého člověka, ale tentokrát jsem skutečně záviděl.

Šel v podstatě kolem konce přehrady, kterou jsem ale přes les neviděl. K zastávce Morávka-Slavíč jsem došel zbytečně brzy, takže jsem se procházkovým tempem vydal kolem přehrady po na nižší zastávku Morávka-Přehrada, která je naproti přehradní hrázi.


Štítky: