„Druhá strana“ Těrlicka

V sobotu bylo krásné babí léto – teplo, obloha modrá a na ní bílé mráčky. Hřích by byl sedět doma, takže jsem po obědě sbalil bágl a vyrazil na výzkumy. Rozhodl jsem se využít upuštěné vody na přehradě a obejít Těrlicko po „druhé“ straně – tedy straně směrem na Těšín.

Zajel jsem autobusem na hráz a plán byl takový, že někde na Zeleném Městě nastoupím zase na autobus a dojedu domů. Po příjezdu k přehradě vidím, že to bude fajn den. Je opravdu nádherně. Přejdu hráz a začíná velká neznámá.

Zpočátku se jde po břehu dobře, pak ale začínají hluboké zátoky se strmými svahy. Z této strany břehy spadají prudce do hloubky, je to něco jiného, než strana k Havířovu. V jednom případě musím dokonce zátoku pracně obejít lesem – je to „zátoka spadlých stromů“ jak jsem si ji pojmenoval, podle znalce – táty nejhlubší a nejromantičtější zátoka přehrady. V jednom místě dokonce se skalní stěnou – tu ale vyfotit nemůžu, leda tak z lodě.

Jinak je procházka fajn, potkávám docela dost lodí jen tak vytažených na břeh – to bych zde nečekal. A také spoustu rybářských přístřešků, regulérních chýší! Jinak „dokonalá divočina“.


Počasí přeje a některé pohledy jsou doslova kýčovité. A také je to zážitek, vidět přehradu úplně jinak, než jsem zvyklý. Po nějaké době se dostanu k dalšímu zajímavému místu – skalnímu ostrohu, prudce spadajícímu do vody. Nefalšované těrlické útesy! Bohužel, fotit bych mohl zase leda tak z vody.

Ale počasí začíná zlobit. Sluníčko se schovává – a já vytahuji mikinu. Dál už je cesta v pohodě, ustupuje kamení na břehu a začíná bláto. Ještě jednou slunko vyleze a hezky osvítí přehradu, za kterou ční v dálce Lysá hora. To už jsem skoro u záchytné hráze.

Pak slunko s konečnou platností mizí – je také skoro 18h! Vylezu na asfalt přímo u autobusové zastávky. Koukám, kdy co jede a vidím, že žádná paráda. Dobrá, půjdu směr Zelené Město a že už mám celkem hlad, u benzinky si kupuji bagetu, něco jsem už ušel a obědval jsem ve 12h.

Dojdu na náměstí v Těrlicku a musím říct, že už toho mám dost. ALE!!! autobus jede až za sakra dlouho. Co dál? Chvilku medituji, jestli jít do hospody na pivo a počkat, ale pak vyrážím. Známou cestou, směr Zaguří, kopec…a tam se mi daří chytit autobus, který mě sveze až na autobusák. I tohle zkrácení beru.

Přicházím domů, sprcha – a pak na gauči usínám. Měřím pak, kolik jsem ušel – 15km když vezmu v úvahu zacházky při focení! Mělo to být asi 6km 🙂

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..