26. prosince 2008 v 5.15 ráno stál jeden ztracenec s baťohem, který obsahoval novou „vánoční“ zrcadlovku a nezbytnou horskou výbavu, na parkovišti u svého domu v Havířově a čekal na auto příbuzného…chystal se výšlap na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd – Lysou horu.

Všude okolo byla ještě tma, nebe teprve naznačovalo svítání, když jsme dojeli do Malenovic. Vyrážíme, hned z kraje nás čeká zledovatělý povrch a já u auta odmítl hůlky, takže brzy lezu po čtyřech. K tomu stále padá námraza, viditelnost tak na 20m.

Paráda ! Vše v pekelném tempu. Přiznám se, nedával jsem to…fotky z tohoto po mě nechtějte, jsem rád, že to foťáček přežil. Až na vrstevnici (žel bohu, jen chvilka) ho vytahuji, nicméně – viditelnost opravdu hrozná. Ale zkouším to.

Konečně dolezu na vrchol (je -8°C!, přitom dole sotva mrzne), zapadneme do chaty.

Rozhodnu se, že zpáteční trasu absolvuji sám, nechci se zabít ani rozbít foťák. Takže směr Lukšinec, Ostravice. Cesta není rozhodně ideální, hlavně zpočátku pár klesání málem sjedu po zadku, když šlápnu na led, krytý sněhem, ale je to lepší, než to ráno.

Podmínky pro focení stále bídné, nicméně se nevzdávám…v Ostravici se mi podaří dosprintovat vlak směr Frýdlant na Ostravicí, tam chytám spoj na Frýdek – Místek.

Tam mě nabírá Roman do auta a za chvíli domov, sladký domov…spal jsem od 3h do do 9ti večer…povedený vánoční výlet. Fotky z rána byly dílem mlhy všechny totálně „do modra“, ostatní také nic moc, ale hned jsem aspoň ocenil sílu RAWu. Doufám, že se mi je podařilo zpracovat aspoň trošku snesitelně, je to první RAWovská várka a vůbec první se zrcadlem :).