Harrachov 2013

  • Rubriky příspěvkuKrajina
  • Komentáře k příspěvku0 komentářů

Sněžné jámy

Program na středu mám nachystaný, ráno vstávám první, ustelu, proletím koupelnou, nachystám snídani a počkám, až Hanka vstane.

Pak oznamuji program – pěšky kolem Mumlavy a jejích vodopádů až na Krakonošovu snídani, pak vystoupat na rozcestí U Čtyř pánů, dále po pláních kolem pramene Labe k rozcestí pod Violíkem, kde odbočíme a kolem Violíku dojdeme k chatě Wawel na Vysokém Kole a podíváme se na Sněžné jámy.

Pak se stejnou cestou vrátíme zpět na rozcestí, budeme pokračovat směr Tvarožník, Vosecká bouda a dolů na Krakonošovu snídani – a zase kolem Mumlavy domů. Celkem to bude cca 30km, ale nějak „ustřelím“ a hlásím Hance 20. Naštěstí, ta je zvyklá i na horší štreky.

Je celkem horko, dokud jdeme kolem řeky lesem, jde to. Navíc děláme pauzy na focení, během kterých se ráchám ve studené vodě.

Ovšem stoupání z Krakonošovy snídaně ke Čtyřem pánům je opravdu „chuťovka“. Nahoře na pláních je lépe, sice slunko pálí, ale jsme ve výšce okolo nad 1300 m n.m. a pofukuje. Na Čtyřech pánech dáváme chvilku pauzu a pak opět vyrážíme. Já jásám, na obloze krásné mraky, na focení ideální počasí – pokud se dá mluvit o ideálním počasí v létě přes poledne.

Další zastávka je u pramene Labe, kde je hlava na hlavě. Jinak mám pocit, že je tu méně lidí, než bývalo, i v Harrachově. Krize? Nebo lidi už přestaly bavit vysoké krkonošské ceny? Nevím… Dojdeme k Violíku, kde já zdržuji, měním objektiv za širokáč, když dostávám nápad na zajímavou fotku.

O kousek dál fotí zase Hanka, a tak se perfektně doplňujeme. Dojdeme až na Vysoké Kolo, kde konstatuji, že na focení stále fajn, navíc už je po 16h a slunko již není až tak ostré, perfektní mraky na obloze zůstaly. Vytahuji stativ a na nějakou dobu přestávám vnímat.

Když se proberu, najdu Hanku, chvilku posedíme na okraji Sněžných jam a je čas vyrazit na zpáteční cestu. Za Wawelem zasklívám možnost jít úbočím Vysokého Kola a místo toho pokračuji tradičně směr Tvarožník. Je už dost pozdě, po 17h a tak potkáváme už jen jednoho člověka. Paráda, žádné davy lidí… Tak dojdeme až k Tvarožníku, kde chvilku opět strávíme focením.

Míjíme Voseckou boudu, pak ještě chvilka marné fotografické snahy u potoka pod boudou, kde pak foťák schovávám do batohu a jdeme. Původně jsme se chtěli na zpáteční cestě zastavit u Mumlavy a nadělat nějaké fotky. Mě se ale už vůbec nechce zastavovat. Horko na horách snáším daleko hůře, než zimu a dnes jsem asi chytil lehký úpal.

Kousek před vodopády však jde Hanka fotit a já nevydržím, vytáhnu foťák, stativ…a hraji si. A stojí to za to! Navíc mi je v chladu řeky moc fajn. Díky tomuto zdržení dojdeme domů až asi v 21.30h.

Jako gentleman pouštím Hanku první do koupelny a jdu až po ní, ona mezitím vaří večeři – tzn. instantní těstoviny s omáčkou. Jinak řečeno jsme nahnal ženskou k plotně :). Večeři si sníme na balkóně, pak vevnitř otevíráme flašku vína, jenže se ukazuje, že můj úpal je skutečností. Takže flašku dáváme zpět do ledničky a jdeme spát.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..