Harrachov 2013

  • Rubriky příspěvkuKrajina
  • Komentáře k příspěvku0 komentářů

Vodopád Kameničky, Szrenica, Vysoké Kolo

Ve středu jsem chtěl porušit pravidlo „jeden den na horách, jeden den volno“, abych si zbývající dva dny do odjezdu užil co nejvíce. Jenže co chvilku pršelo, takže nakonec jsem nešel nikam a rozhodl se, že pokud bude ve čtvrtek slušné počasí, jaké hlásí, dám si poslední výšlap v Krkonoších.

A protože ve čtvrtek ráno to vypadalo výborně, vyrazil jsem pěšky na vlakové nádraží na Mýtinách, odkud jsem jel vlakem po 9h do polské Szklarske Poreby. Jízda samotná je nádherná, železnice vede kouzelnými jizerskými lesy – neboť jak už jsem zde jednou psal, Mýtiny již leží v Jizerských horách.

Po asi dvaceti minutách jízdy vystupuji na zastávce Szklarska Poreba Huta a vyrážím za dnešními cíli. Je jich více a ten první je prakticky na počátku výšlapu. Jde o vodopád Kameničky – polsky wodospad Kamieńczyka.

Je to vůbec nejhezčí vodopád polských Krkonoš, umístěný v hluboké skalnaté rokli, do níž se sestupuje po železných žebřících a dále člověk jde po železných roštech. Povinná je i helma, kterou nafasujete při zaplacení vstupného k vodopádu – 5 zlotých. Musím říci, že vstupné stojí za ten zážitek.

Když vylezu zpět od vodopádu nahoru na truistickou trasu a vrátím helmu, pokračuji dále směr Szrenica. Nestačím se však divit – stojí tady budka, ve které se platí vstupné 5 zlotých – za vstup do polské části KRNAPu. Ale co už, zaplatím a pokračuji dále ke Szrenici. Cesta je upravená – ale sakra prudká. Než dojdu k chatě Hala Szrenica, mám toho po krk, dělám zastávky a jsem mokrý jako myš.

Dle zákona schválnosti, sotva dojdu k mezi-cíli, zatáhne se a nevypadá to vůbec vesele, dokonce hřmí. Není to na focení, ale spíše na déšť. Pokračuji ale dále, na rozcestí, kde z červené trasy, která míří přímo k chatě Szrenica, odbočuje zelná, která vede kolem celého vrcholu stejnojmenné hory. Dávám se po ní a k chatě příchozím ze druhé strany, od lanovky.

Chci si sednout na suťové pole na okraji Szrenického kotle, ale je tu hlava na hlavě. Znechuceně přemýšlím, co dále. Hodlal jsem pokračovat dále po zelené, ze které pak odbočit na žlutou a vystoupat na Vysoké Kolo. Jenže počasí nevypadá… Co se focení týče, fedna velká bída. Nakonec se rozhodnu, že budu pokračovat podle plánu.

Zelená znamená klesání, které se mi nelíbí. Zákonitě to bude znamenat později velké stoupání. A také, že jo! Když dojdu na odbočku na žlutou, říkám si v duchu – dobře, že nepeče slunko.

Stoupám po kamenité cestě na Vysoké Kolo, obcházím Violík. Nádherné pohledy, dojem velehor – ale nemám chuť fotit. Není světlo a nemám sílu. Tak vystoupám až na Vysoké Kolo a dávám pauzu.

Počasí stále stejné, tak pokračuji plynule na rozcestí Česká budka, k pramenům Labe a po zelené přes Navorskou louku k Vosecké boudě. Tam začíná pomalu vycházet slunko a když sejdu do údolí Mumlavy, je tu krásně.

Viditelně se celý den držely mraky na polskými Krkonošemi. Když míjím jedno zvlášť hezké místo na Mumlavě, které jsem chtěl nafotit, je zrovna hezké odpolední světlo. Sundávám bágl a jde se na věc. Pak už jen dojít domů, dobalit věci, večer si jít zaplavat – a měj se Harrachove, snad na podzim v babím létě!!!

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..