Jizerky 2014

  • Rubriky příspěvkuKrajina
  • Komentáře k příspěvku0 komentářů

Pytlácké kameny

Mapa trasy
Mapa trasy

Počasí jsem se rozhodl tuto dovolenou ignorovat, takže jsem vyrazil na další dlouhý výšlap. Autobusem do Kořenova na nádraží a po již známé cestě na Bukovec a Jizerku. Pak hezky vystoupat na Jelení stráň, přes Pytlácké kameny, Český vrch a Předěl na Smědavu.  Tam jsem počítal s obědem. No a následovat měl návrat po silničce, která spojuje Smědavu a Jizerku a dál opět do Kořenova na autobus. Cirka přes 30 km.

Začátek po trase, kterou jsem šel dva dny zpět, utekl rychle. Pak jsem už stoupal na Jelení stráň a litoval, že je opět počasí naprd. Ještě více jsem litoval na Věžních skalách.

Doufal jsem aspoň, že než dojdu na Pytlácké kameny, zlepší se to. Jenže i v tom jsem se zklamal. Přesto jsem poctivě vylezl na samý vrchol Pytláckých kamenů a pokusil se udělat několik fotek. Kdyby tak bylo trošku lepší světlo, pohled je to nádherný.

Cesta z Pytláckých kamenů na Předěl utekl docela rychle, jen spadlo pár kapek a já se modlil, aby z těch mraků nepřišel velký déšť. Z Předělu na Smědavu už mě hnala jen vůně piva a oběda :).

Smědava samotná pro mě znamenala lehké zklamání, pocit jako ve vysokoškolské menze, částečná samoobsluha na pultících. Jídlo dobré, čisto, ale ten způsob navíc v kombinaci s cenami, které nebyly zrovna lidové. Jenže jiná volba nebyla.

Po obědě jsem nastoupil zpáteční cestu a když jsem docházel k Jizerce a zahnul na stezku mezi rašeliništi, začalo kapat a zatáhlo se ještě více. No co, došel jsem do Jizerky a zkonstatoval, že mám zase hlad 😀 A na tabuli u restauraci Panský dům jsem četl něco o palačinkách…sám jsem zatočil dovnitř. Palačinky s borůvkami opravdu bodly.

Když jsem ale vyšel ven, nálada opadla. Drobně pršelo, zataženo. Při stoupání na Bukovec déšť zesílil, ale pak zase úplně ustal. Říkal jsem si, že přeháňky mi nevadí. Jenže na půl cesty mezi Bukovcem a Kořenovem začalo pršet znovu.

Počkal jsem chvíli pod stromy, jestli to nepřestane. A čekal jsem tak dlouho, až už mi bylo jasné, že budu mít co dělat, abych stihnul poslední autobus na Harrachov. Zkrátím to, pršelo čím dál více, já byl totálně mokrý, ale autobus jsem stihnul. Mokrý, utahaný… Dlouho jsem se tak netěšil na horkou sprchu a čerstvě uvařený čaj 🙂

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..