Jizerky 2014

  • Rubriky příspěvkuKrajina
  • Komentáře k příspěvku0 komentářů

Ořešník

Mapa trasy
Mapa trasy

Poslední výšlap jsem směřoval z velké části po stejné trase, jako na Frýdlantské cimbuří. Mířil jsem totiž na Vrchol Ořešníku. Akorát na rozcestí Nad Černým potokem jsem pokračoval dál rovně směrem na Ořešník. Po cestě jsme měl vodopád Velký Štolpich, na který jsem se těšil.

Jenže…počasí již tradičně stálo za starou belu, co chvíli zataženo. A vodopád samotný může být zajímavý po velkých deštích či při jarním tání. Teď jím ale stékalo pár potůčku.

Ale nevadí, pokračuji dál. Šplhám do stráně, abych pak zase trošku klesal. Počasí se lepší a mě se tady moc líbí. Krásný bukový les, samé skalky a kameny. Přesně, jak to tady popisuje zmíněná knížka!

Projdu skalním bludištěm a zaváhám, pak se rozhoduji, že důslednější průzkum a focení, teď vylezu na vrchol Ořešníku. Projdu skalami a už mám před sebou ostře se zvedající do skály vytesané schodiště se zábradlím. No…nic pro člověka se závratí.

Mě ale výšky nevadí, takže za chvíli stojím na vrcholu. Je krásné počasí, opatrně sundám batoh, fotím, svačím, koukám do kraje.

Pak slézám, ještě dělám pár fotek a chci si projít sklaní bludiště.

Jenže…z ničeho nic po došlápnutí celkem prudká bolest pravé nohy, chodidlo, ale vystřeluje to až do kotníku. Co je? Sundávám botu, noha vypadá normálně. Chvíli čekám, bolí to dál. Začínám přemýšlet, do Josefova dolu je to dost daleko…dojdu? Do Hejnic mám kousek, ale odtamtud budu do Harrachova cestovat přes 4h.

Rozhoduji se zkusit, jak se mi půjde a zjišťuji, že po hraně chodidla jít mohu. Ne rychle, ale jde to. Dávám se do řeči s rodinkou, která jde kousek za mnou. Postupem času noha bolet přestává a mě mrzí, že jsem vynechal focení skalního bludiště. Bohužel, nic jiného se dělat nedalo.

Protože času mám dost, jsem rozhodnutý se vracet do Josefova dolu opět kolem vodopádů Jedlové a pokusit se nadělat slušné fotky. Šlo se mi už docela dobře, takže k vodopádům jsem dorazil v očekávaném čase, foťák, stativ a jde se na věc.

O kousek dále pod vodopády focení ještě zopakuji, otevřel se mi ideální výhled, lepší, než z vyhlídky u nich. A konec, jde se na autobus. Protože času mám opět ještě spoustu, jdu na Svijany a polívku do již vyzkoušené hospody.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..