Minulý týden ve čtvrtek jsem přijal pozvání spolužáka Theoše, abych za ním, spolu s dalším kamarádem, Tomem, přijel na návštěvu do Uherského Hradiště.

A protože jsme počítali s delším pobytem, nachystali jsme si i docela slušný program. Jenže udeřily vpravdě tropická vedra, a tak když jsem ve čtvrtek v poledne do Hradiště dorazil, domluvili jsme se hned u oběda, že velice rozumné bude koupání.

U nedalekého Uherského Ostrohu jsou štěrkovny – a ty se staly naším cílem. Společnost nám dělala Theošův pes – Bella, říkali jsme si, že v tom horku se taky ráda ochladí ve vodě.

Cesta ubíhala ve favoritu vesele, díky objížďce se z cesty prý na pět minut stala cesta na minut dvacet. Po příjezdu na místo samotné nás čeká ještě kus pěšky a už jsme u vody. Všude je spousta lidí, tak obcházíme břeh až na méně frekventované místa.

Má to jednu nevýhodu – voda je nádherně čistá, tak čistou vodu jsme u nás ještě snad ani neviděl, když nepočítám zatopené lomy a horské řeky. Ale ze dna vyrůstá spousta řas.

Žádné sinice, jako u nás na přehradě, ale takový podvodní les. Tam, kde chodí hodně lidí, tam nejsou, respektive je jich málo – dno je ušlapané. Ale v méně navštěvovaných místech je situace jiná. Na našem place je jen malý „průplav“ mezi poli řas, kudy se dá proplavat na volnou vodu.

Zpočátku jsem měl trošku strach, aby se do nich někdo z nás nezapletl, ale zbytečně – jsou tenké, snadno je člověk přetrhne, jen je to trochu nepříjemné…ale voda je jinak výborná!