Ostružná 2011 – Jeseníky a Rychlebky

  • Rubriky příspěvkuKrajina
  • Komentáře k příspěvku0 komentářů

Středa – Šerák-Keprník-Vozka-Branná

Ráno to opět nevypadá nijak extra. Překvapivě :). Přesto se ale rozhodneme, že se dnes půjde na Šerák. Přesněji – Roman s Pájou a Honzíčkem pojedou lanovkou z Ramzové na Šerák a pak sejdou dolů, já půjdu hezky po svých už z Ostružné a Šerák nebude konečná. Budu dále pokračovat na Keprník, pak na Vozku, a směrem přes Volskou louku sejdu do Branné, kde mě vyzvedne Roman s autem, abych nemusel jít pěšky kus po frekventované hlavní cestě do Ostružné.

Vyrážím chvíli před Romanem a Pájou, plánujeme, že se potkáme na Šeráku. Cesta z Ostružné směrem na Čerňavu ale prudce stoupá, navíc je hnusně, cáry mraků, chvílemi jemně mží, viditelnost hrozná…paráda prostě! Cesta z Čerňavy na Šerák mi připadá jako procházka, je to také tím, že se snažím i přes mizerné počasí fotit a tak dělám zastávky. Chvílemi jdu v mracích, které pokrývají hory.

Na Šerák dojdu v pohodě, kousek pod chatou potkávám Romana s Pájou a malým, kteří už jdou dolů. Na Šeráku uschnu, udělám pár fotek a jdu dál, směr Keprník, aniž bych se najedl. Strategická chyba, jak později zjistím. Cesta na Keprník je velice frekventovaná, široká a udržovaná, chodí zde mraky lidí…a také Strážci z CHKO Jeseníky. A jsou celkem nekompromisní, stačí si odskočit 10 m z cesty a už vás haltují.

Cesta se mi ale nelíbí, na můj vkus příliš frekventovaná, procesí turistů. Kdybych tak mohl zabočit některým z chodníčků mimo cestu…a kdyby bylo hezky. Ale jedno (zatím!) nemožné, druhé prostě řídí vyšší moc. Z Keprníku není vidět dál, než na pár metrů. Okolo je čisté „mlíko“. Dlouho se tedy nezdržuji a valím si to dál, směr Vozka.

A tady začíná zábava. Jednak se mraky začínají trhat – a co to leze ?!? To je snad slunko ?!! Navíc z „magistrály“ se stává úzký lovecký chodníček a lidé najednou nejsou. Tak to jo, to si dám líbit! Dojdu pod Vozku a když uvidím „šutry“, vyleze krásně slunko. Ale bohužel to dlouho nevydrží…zákon schválnosti. Ale už jsou o moc lepší podmínky na focení – i když stále bych normálně brečel, jak jsou mizerné. Teď jsou ale oproti ránu nádherné. Chvíli se zdržím u Vozky, kam jsem musel z mé cesty na Brannou odbočit, pak se vracím zpět a zahajuji sestup.

Cesta vede jesenickým pralesem a stále klesá, počasí se lepší, ale zase to nějak na focení není kompozičně. Když se dostávám kus nad Volskou louku, kde je vykácená veliká mýtina a pak dál pokračuje horská louka a ukážou se krásné pohledy do krajiny, slunko zase zaleze…no co už. Pak ještě detail „kytičky“ – maskuji tak neplánovanou pauzu – válím se při focení v trávě.

A už je tu Volská louka a asfaltka, která vede do Branné. A nastává nudná část cesty. Nudu rozptýlí až bývalá hájovna Banjaluka v Branné. Táta si ji pamatuje v plném provozu, dnes to je oprýskaná budova, stará cedule, sílo lesních pánů už to asi nebude. Škoda…budova je to hezká.

Telefonuji Romanovi, že už jsem skoro v Branné a vyrážím na závěr cesty. U nádraží ČD se setkávám s Romanem a jedeme domů, do Ostružné. 

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..