V sobotu jsme se zajeli podívat do nejvýchodnější části naší republiky, a to do oblasti přírodní rezervace Bukovec. Počasí nestálo za nic, zataženo, na déšť, který nakonec i přišel. Místo samotné je ale moc hezké, krajina je taková neuspořádaná – prázdná, neosídlená údolí a na hřebenech pomalu malá města.

A státní hranice, která nejde, jako je zvykem po hřebeni, ale přes ty jednotlivá údolí. Je to tady něco úplně jiného, než jinde v Beskydách.

Zaujala mě krásná horská říčka, která zde teče, takže jsem sundal batoh, rozložil stativ a šel si hrát s vodou.

Pak jsem uvažoval, že zatímco zbytek rodiny půjde na borůvky, já se projdu směrem na Komorovský Grúň. Cestou jsem měl před sebou jako na dlani osady na protějších kopcích.

Jen počasí stále opravdu za nic. K cíli jsem nakonec nedošel, protože tak po třech čtvrtinách cesty začalo drobně pršet a já to raději otočil zpět. A dobře jsem udělal, protože z deště se pak stal liják…