„Právnické“ Miláno

Vzhledem k tomu, že v listopadu a prosinci máme netradičně na fakultě prázdniny, napadlo mého spolužáka Petra uskutečnit výlet tak na tři dny do italského Milána, kam sám dost často lítá. A nezůstalo jenom u nápadu, dokonce hned sehnal letenky za bezkonkurenční cenu, zařídil hotel  vůbec všechno, za což mu tímto ještě jednou děkuji.

Datum odletu bylo stanoveno na pondělí 22. Listopadu v 10.30h, návrat na středu 24. listopadu v 15.30h, zkrátka jeden den celý a dva částečné v Itálii. Kdo by váhal. Takže v neděli 21. jsem začal balit, ještě lehké zmatky s předpisovou velikostí zavazadla (shodli jsme se, že bereme jen ty příruční), zmatky okolo tekutin (povolené množství, balení do sáčku…), nabít akumulátor do Olympusu…dohodnout se s Petrem na odvozu a jít spát. Alespoň těch pár hodin…

Ráno v pondělí před 6h už sedám u mého domu s organizátorem celé výpravy Petrem do jeho auta, jedeme směr Rychvald pro dalšího z party, Lukáše a pak směr Olomouc za dalším spolužákem Ivem. Tam necháváme auto, do Brna nás bere Ivův otec jejich vozem, aby Petr nemusel nechávat auto celé tři dny na parkoviště u letiště.

No a v Brně se setkáváme zhruba v 9h na letišti všichni, celá parta sedmi – moji spolubydlící Theoš a Tomáš, Honza, Lukáš, Petr a Ivo a samozřejmě já. Vzhledem k tomu, že mě čekal první let letadlem v životě, byl jsem lehce nervózní, což ale rychle opadlo, i díky kamarádům okolo mě. Odbavení proběhlo relativně v klidu, pak ještě káva před odletem…a už na palubu letadla.

Start byl v pohodě, pak následovalo pár „prosednutí“, které jsem považoval za normální, z čehož mě vedle sedící Tom hned vyvedl, stejně jako z pár následujících turbulencí :). Ale dalo se…viditelnost byla špatná, nad Alpami se však zlepšila, takže jsem zahlédl alespoň něco z hor. A pak už najednou jdeme na přistání…chvilka čekání, co bude…a už jsme v Bergamu. A Petr se okamžitě ujímá velení, ještě píšeme sms domů, že jsme to přežili 🙂 a už nás žene koupit zpáteční lístek na autobus do Milána.

Cesta z Bergama do Milána zabere asi hodinu a musím říci, že v italském provozu mi přišla pomalu nebezpečnější, než celý let :). Po příjezdu na hlavní nádraží v Milánu se pěšky přesunujeme na hotel – asi 10 minut chůze. Cestou jdeme ještě na oběd – stylově „mekáč“. A pak už se jdeme ubytovat.

Tady je lehký zádrhel, jsme celkově ve dvou hotelech, ale vzdálených od sebe asi 100 m. V prvním už nebyly pro všechny levné pokoje. Ale což, osobně mi náš IBIS, i když měl „pouze“ 3 hvězdičky připadal jako z jiného světa. Inu, kdo je zvyklý na levné české motely okolo cest (i když stále tvrdím, že i ty se bez problémů dají)…ten si to patřičně užíval. Rychle si vybalujeme věci, za chvíli máme sraz před hotelem a vyrážíme do milánských ulic.

Jako program Petr určuje na zbytek odpoledne nákupy – a to ulici kousek od hotelu – Corso Buenos Aires, plnou butiků. Přiznám se, že tenhle program mě absolutně nebavil, ti co mě znají dobře, se asi moc nediví. Takže jsem raději s foťákem v ruce prochodil ulici, nakouknul k planetáriu a do místních zahrad a snažil se udělat pár fotek.

Akorát pozdní odpoledne, zataženo…nic extra podmínky. Ale aspoň jako dokumentační fotky. Poté, co se v 16h setkáváme na předem určeném místě – Piazza Lima, padá rozhodnutí všechny ty tašky odnést na hotel, dát si sprchu a pak se večerním Milánem přesunout na večeři. Nutno říci, že tu sprchu a chvilku oddechu už asi všichni potřebovali.

Za půl hodiny máme opět sraz před hotelem a již nočním Milánem se vydáváme přes historické centrum okolo milánské katedrály ke kanálu – Naviglio district. Procházka to byla pěkná, Miláno je v noci krásné, hlavně oblast okolo dómu, ale já si doma (v Havířově) nechal stativ, takže noční focení jsem mohl dopředu odepsat – tudíž jsem vyrazil jen tak nalehko bez foťáku.

Do vybrané restaurace jsme dorazili po 19h, průběh nechám raději bez popisu, snad jenom osobní postřeh – pizzu u nás už udělat umí, tam velký rozdíl není, ale špagety, to je jiné kafe. Jo, a to mají taky samozřejmě vynikající :). Plus samozřejmě mají vynikající víno, jak moje oblíbenější bianco, tak rosso. :).

Decentně rozpinkaní jsme z restaurace vypadli okolo 23h a v družné zábavě se i dostali metrem k blízkosti našich hotelů a pak i na pokoje. Nachozeno jsme měli docela dost, upito tak akorát na dobrou noc…spalo se dobře.

Druhý den ráno míříme na snídani – nezbytná kávička a bageta (můj případ) do kavárny v boční ulici poblíž  Corso Buenos Aires. Kávu mají Talijáni opravdu vynikající, blbé je, že mi teď nechutná ta naše doma :). Po snídani se vydáváme do centra, k milánskému dómu.

am dáváme na chvíli rozchod, což využívám k focení. Počasí je oproti minulému dni podstatně lepší, ale z počátku stále ideální není. Zkouším přechodové filtry, ale bez stativu to není ono. Ale nakonec ze situace vytřískám prakticky maximum, obchodím katedrálu a už je čas doplazit se na místo společného srazu.

Další bod programu je návštěva katedrály. Vevnitř se fotit nesmí (na rozdíl od některých jsem si zákaz netroufnul porušit, ono je něco jiného tohle risknout v čekolandu nebo v cizině…). Návštěvu určitě doporučuji. Katedrála je zvláštní tím, že není vyhnaná vysoko do výšky, ale spíše do délky a šířky. A je zbudována z bílého mramoru, což také dělá na jejím vzhledu hodně.

Po prohlídce se přes stavebně nádhernou pasáž Galleria Vittoro Emanuele II, plnou (jak jinak) luxusních obchodů, přesouváme na náměstí  – naproti máme italskou komerční banku…a co to je za nenápadnou budovu po moje levici ? Samozřejmě, slavná La Scala. Na pohled ničím výjimečná budova, ta banka vypadá pomalu výrazněji…a opět jdeme dál, další cíl je Pinacoteca di Brera, jedna z největších světových galerií.

Zároveň se tady nachází místní univerzita. Nakonec se zde příliš nezdržujeme, já zůstávám jen venku a dělám pár fotek nádvoří. Poslední velký cíl dnešního dne je Castelo Sforzesco, sídlo rodu Sforzesců, jehož historie sahá až do 15. století. Nyní se zde nachází spousta muzeí. Počasí se stále lepší, takže tady se hned při příchodu celkem fotograficky vyřádím.

Pak spolu s Lukášem, Petrem a Honzou kupujeme na studentský ISIC vstupenku, platící do všech muzeí, zbytek party necháváme venku a na dlouho mizíme v budovách…návštěvu muzeí mohu opět jen doporučit, stojí to za opravdu to. Když konečně vylézáme a dáváme se dohromady se zbytkem, začíná bouřlivá debata ohledně oběda. Řešení se nakonec nenalézá, takže se pokračuje směrem k hotelu, po cestě nálet na supermarket, kde kupujeme něco na zahryznutí a pak směr hotel.

Poslední bod před večeří měla být, podle plánu, návštěva Via Monte Napoleone – dle spolužáka a průvodce Petra „výkladní skříň Milána a celé Itálie, kde mají své butiky všichni místní návrháři jako Armani, Prada atd., jedna z nejdražších ulic světa vůbec“. Tenhle program mě osobně vůbec nezajímal.

A tak, společně s Tomem, zůstáváme raději na hotelu a dáváme si před večeří sprchu a oddech. V 19h se scházíme s ostatními na smluveném místě – opět Corso Buenos Aires, a jdeme na večeři do blízké restaurace. Jak se Péťa vyjádřil, aby program postupně gradoval, dnes byla vybrána opravdu dobrá restaurace.

Poslední den ráno jsme vyrazili do již známé kavárny na snídani, pak byl v plánu nálet na místní supermarket – nákupy dárků domů, podařilo se mi koupit vynikající italskou čokoládu, kterou se „na nervy“ láduji i při psaní tohoto článku.

Poté už se jen odhlásit z hotelu, pěšky na hlavní nádraží, autobusem opět zpět do Bergama, projít si proceduru odbavení – tady bylo vtipné, jak někomu ztěžkly zavazadla, Péťovi jsem bral některé věci já, jakožto nejméně naložený, aby chudák vůbec prošel :). A najednou opět sedíme v letadle. Počasí bylo tentokrát lepší, než při pondělním letu, výhled na Alpy byl nádherný a navíc už jsem neměl pocit nejistoty z něčeho nového, takže jsem si let příjemně užíval. Ale když se blížil konec Alp, přišly opět mraky.

Měl jsem informace, že doma prý i sněží – a jak jsme se blížili k Brnu, bylo to čím dál napínavější. Najednou tma…průlet mraky..pak přistávací manévr…a jsme na pevné zemi. Tak zlé to zase nakonec nebylo.

A nastává loučení s Honzou, Theošem a Tomem, zatímco já, Ivo, Lukáš a Petr se autem společně přesouváme do Olomouce, kde se loučíme s Ivošem (tímhle díky jeho tátovi, který nás vezl i zpět do Olomouce) a Lukášem, který tam také zůstal a už jen s Petrem jeho autem pokračujeme na Ostravu a Havířov. Počasí nestojí za nic, sněží, mrholí, prší, ale dojíždíme v pohodě. U baráku se loučím s Péťou, kterému opravdu moc děkuji za vynikající organizaci výletu i výborný odvoz, a konec

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..