Ráno u Lučiny

Na foťák jsem v poslední době moc nesáhnul, respektive sáhnul – ale doma v bytě. Vytáhnul ho z brašny, zapnul…a vrátil zpátky. Kvůli protáhlému zkouškovému jsem neměl ani čas jít ven fotit, a když už by čas na chvilku i byl, tak zase vůbec nebyla chuť. Ale v poslední době se značně zablýskalo na lepší časy, především ve čtvrtek.

Z Olomouce jsem po úspěšné misi přijel po 11h dopoledne a šel spát. Mám už ze zkouškového dokonale přehozený režim den/noc. Probudil jsem se před druhou ráno a nemohl už usnout, takže jsem zapnul PC, surfoval po netu. A kolem třetí hodiny mě napadlo, že by nebylo od věci se jít brzy ráno projít na Lučinu.

Jak vypadá ranní krajina a jak je hezká vím, ale dlouho jsem takhle venku nebyl. Na Lučině nikdy. Takže po čtvrté hodině vypadnu z bytu a za šera mířím do údolí Lučiny. Všude jsou tady cáry mlhy, navíc ještě tma.

Chtěl jsem udělat nějaké „wildlife“ fotky, doufal jsem, že takhle brzy nad ránem potkám na loukách u řeky hodně zvířat. Ano, hned se setkávám s bažantem, ale jednak je tma, jednak si mě na dosah mojí 40-150ky nepouští.

Zajímavější je, že na podmáčených loukách, kde je po nedávných deštích tak 10 cm vody, loví asi pět čápů žáby ! Čápy bych tady ani moc nečekal. Pohled je to krásný, ale objektiv svým rozsahem nestíhá. Ale nakonec dělám alespoň dokumentační fotku.

Pak se posouvám kolem řeky a pomalu začíná vylézat sluníčko a první paprsky dopadnou i na řeku. A teď je to to pravé ořechové ! Světla dost (a nádherného), slunko přímo čaruje.

Už jsem došel až do míst, kde se louka zvedá a končí mokřina. Na krásně osvětleném trávníků hopská v dálce několik zajíců, ale dostat se k nim na „dostřel“ je opět nemožné.

Blíží se sedmá hodina, takže venku už jsem dost dlouho. Přejdu most přes řeku a v lese na jejím břehu mi slunko mezi větvemi stromů namalovalo nádherný vějíř paprsků.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..