Výlov rybníka Bezruč a procházka do Polanky

Navštívit výlov rybníka, to bylo něco, co už jsem dávno chtěl udělat. A tenhle rok jsem přikročil k realizaci mého plánu. Rybník Bezruč v Jistebníku se měl lovit 4.-6. Iistopadu. Sobota 5. mi připadala jako ideální termín, tak jsem rozhodil info po okolí, jestli se někdo nepřidá.

Zájem měl Tom i s Janou. V pátek si telefonujeme a dozvídám se, že Jana je nemocná, takže pojede sám Tom. Sraz si dáváme v 7.30 na nádraží Ostrava-Svinov. V pátek ale do půlnoci pracuji a tak dokonale zblbnu, že místo 7.30 mi nějak naskočí 8.30 a podle toho nastavuji budík.

Ráno mě samozřejmě budí telefon od Toma, kde jsem 🙂 No nic, přijíždím o hodinu později… A vidím, že jsem celkem chyboval. Na fotografické vyřádění i na zážitek je to tady super, ale zároveň už jsou tady mraky lidí, na silnici, vedoucí po hrázi stojí řady stánků, v místě, kde rybáři vylovují, je doslova tlačenice.

A když potkávám Toma s Frantou a dalšího jejich kamaráda fotografa, kterého i s manželkou a pejskem přibrali k dnešní fotoakci, dozvídám se, že ráno tu pochopitelně nebyla ani noha. No co…začínám fotit, hned nasazuji teleobjektiv a snažím se o reportážní fotky.

Po nějaké době přichází Tom, že jim už je zima a že půjdou pomalu směrem na Polanku, kde nastoupíme na vlak, že si ještě uděláme procházku. Ještě bych rád chvíli zůstal, ale je pravda, že více fotek asi v místě loviště nenadělám, takže se chvíli zdržím, něco ještě cvaknu a pak říkám si, že pomalu vyrazím za zbytkem party.

Jenže chyba – moje, dnes už druhá. Nějak Toma nechápu a mířím zpět do Jistebníku s tím, že do Polanky půjdeme mě již dobře známou cestou. Naštěstí mě napadlo Tomovi zavolat a dozvídám se, že jdu špatně, že mám jít zpět na hráz a na jejím konci odbočit doleva na polní cestu…no, pro mě žádná hrůza, aspoň se projdu po hrázi ještě jednou a pěkně si to všechno prohlédnu znovu.

Samozřejmě, že cestou tam i zpět fotím…tím se pokorně omlouvám čekajícímu a mrznoucímu zbytku výpravy.

Když se pak všichni zase setkáváme, vylézá sluníčko, začíná být krásně teplo a vychutnáváme si procházku krásnou krajinou. Tohle, že je listopad? Kecáme o všem možném, cvakají závěrky foťáků, přírodní scenérie se stále mění – napřed pár rybníčků, pak louky, potom vidíme Odru, kde sedíme u splavu, pak procházíme lužním lesem…paráda! Vydařený výlet…

Tak se doplížíme až do Polanky, kde jsme na nádraží s krásnou rezervou. Leč, ČD (zkratka znamenající „Čekej dlouho“) nám připravily překvapení v podobě dvacetiminutového zpoždění… ale což, poseděli jsme na sluníčku a dvacet minut uteklo jako nic. Tak krásné počasí se opravdu hned tak v listopadu nevidí!

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..