Wieliczka
V sobotu 14. 3. 2009 se mi naskytla díky náhodě (a hlavně mámě 🙂 ) možnost navštívit polskou Wieliczku, přesněji řečeno solné doly v ní. Tyto jsou z velké části upraveny jako hornický skanzen, ale nachází se zde také např. velká podzemní kaple, která je v provozu a konají se zde významné mše, svatby atd.
Veškerá zařízení je vyrobeno ze soli, dokonce i dlaždice na podlaze jsou pouze kamufláž, rýhy vyryté do soli vytvářejí dojem dlaždic a je třeba je neustále obnovovat, protože se zanášejí. Historie dolů sahá až do 13. století. Něco takového jsem nemohl odmítnout, nicméně, aby to nebylo tak jednoduché, daří se mi chytit 2 dny před odjezdem lehkou virózu a bolení v krku mi pomalu bere naději na výlet.
Ale nakonec čaj s medem, citrónem a slivovicí + nějaké svinstvo z lékárny všechno zázračnou rychlostí dávají do přijatelného stavu a tak je výlet zachráněn. Při prohlídce jsem si gratuloval, že jsem jel. Popisovat již popsané nemá cenu, prostě to nejde.
Fotil jsem, všechno ze stativu a brzy jsem se adaptoval na ztížené podmínky, s foťákem si začal hrát a snažil se toho nacvakat co nejvíc. Prohlídka trvala zhruba 2h, takže se bylo co otáčet. Výsledek nakonec předčil mé očekávání.
Krakow
Po prohlídce solných dolů padlo vzhledem k tomu, že bylo pouze něco po 14h, rozhodnutí se podívat i do blízkého Krakowa. Osobně jsem se na Krakow velice těšil, protože jsem měl spoustu referencí o jeho památkách, především Wawelu.
Nutno říci, že jsem nebyl zklamán, již Wisla na mě značně působila, řeka velikosti minimálně Vltavy v Praze. K tomu se vyčasilo a vypadalo to na opravdu pěkné odpoledne. Slunce nádherně osvětlovalo cihlové zdi Wawelu, který se tyčil nad řekou a byla radost fotit.
Po chvíli stoupání jsme se dostali na hrad, kde bych mohl focením strávit klidně celý den, nebo také měsíc. Pokusil jsem se z krátké návštěvy vytěžit maximum a práskal jsem od boku, jen aby něco vyšlo. Při cloně 11 mi vycházely dost dlouhé časy, kolem 1/30, takže bylo nutno počítat s možným velkým odpadem. Stativ jsem sice měl, ale kdybych ho stále rozkládal a skládal, udělal bych podstatně méně fotek, takže strategie byla zvolena správně. Nutno říci, že jsem ji uplatňoval celý den a ukázala se jako mimořádně úspěšná.
Po prohlídce hradu jsme se přesunuli do města, směrem na náměstí. Atmosféra velkého, starého města, turistů sice dost, ale připadalo mi to schůdnější, než naše Praha. Skoro vídeňskou atmosféru připomínaly všudypřítomné drožky.
Město samo má díky cihlovým stavbám atmosféru, kterou u nás nenajdete. Náměstí také nezklame, stejně jako monumentální kostel, který míjíme po cestě. Počasí je stále pěkné, ale pomalu nastává čas se vrátit k autu, začíná se smrákat.
Při zpáteční cestě ostatní ženu, protože si chci na rozloučenou vyfotit západ slunce nad Wislou. Levná, leč efektní fotka. Vyšlo mi to. :).
Po chvíli (spíš delší než kratší, ale všechna čest výbornému řidiči, polské značení je opravdu zážitek – pokud vůbec je) se nám podaří vyjet z Krakowa na správnou cestu a pak už to je rychlé. Asi za asi 2,5h jsme na hranicích a o něco později i doma. Výlet se podařil, fotky také, však můžete posoudit.
