Jizerky 2014

  • Rubriky příspěvkuKrajina
  • Komentáře k příspěvku0 komentářů

Frýdlantské cimbuří

Mapa trasy
Mapa trasy

Další výlet již byl předem pečlivě plánovaný. Vlakem z Harrachova do Josefova Dolu (díky výluce se vlak změnil na autobus) a pak pěšky přes Čihadla na Frýdlantské cimbuří. Z Harrachova jsem vyjížděl poměrně pozdě, ale délka předpokládané trasy (22km) byla časově zvládnutelná.

Z Josefova dolu jsme vyrazil po zelené a pak po červené turistické značce. Zpočátku celkem ostré stoupání se zmírnilo a bylo to krásná procházka liduprázdnými jizerskými lesy. Až na rozcestí Pod Čihadllem jsem potkal jediného člověka, a to nějakého místního dědulu. Místy to bylo až lehce strašidelné, sám uprostřed hlubokých lesů. Navíc bylo skoro pořád pod mrakem, slunko vykouklo jen chvílemi.

Když jsem došel na Čihadla a otevřela se první možnost pro focení, zalezlo samozřejmě úplně. Čihadla jsou rozsáhlé rašeliniště a svůj název získala (prý) podle lovců, kteří zde číhali na zvěř. Konkrétně mělo jít hlavně o ptáčníky, kteří tady lapali ptáky. Místo je to zajímavé, prohlédneme si ho ale jen z dřevěných můstků a rozhledny, protože jednak jde o přísně chráněné území, jednak rašelina je zrádná a utopit se tady by nebyl nejmenší problém.

Z Čihadel jsem to měl už jen kousek k rozcestí Nad Černým potokem, odkud jsem začal sestupovat z hřebene, abych pak zase pracně šplhal na Frýdlantské cimbuří.

Když jsem se dostal na skály, byl jsem nadšený. Nádherné místo a byla by radost fotit. Jenže…ono nejen, že bylo zataženo, ono začalo pršet. Zrovna, když jsem se vyškrábal na vrchol jedné ze skal, odkud jsem měl parádní výhled na samotný vrcholek Cimbuří s křížem, stejně jako do údolí. Chvíli jsem čekal, navlékl větrovku a doufal, že aspoň nebude cedit moc a dlouho. To se splnilo.

Podmínky pro focení alby byly naprosto mizerné. Čekal jsem, jestli se to nezlepší, ale nic tomu nenasvědčovalo a navíc se neúprosně krátil čas na zpáteční cestu. A tedy i na poslední dnešní spoj na Harrachov.

Nasadil jsem vražedné tempo pochodu a za chvíli jsem byl na Poledních kamenech a opět litoval, že není počasí (a teď již i čas) na focení. Čas utíkal a já se rozhodl, že cestu zkrátím a nebudu pokračovat až na Pavlinu louku, ale neznačenou cestou se vrátím zpět na rozcestí Nad Černým potokem a budu se vracet zpět cestou , kterou jsem přišel.

Tedy až na poslední úsek, kdy se budu vracet z rozcestí Pod Čihadlem po modré, kolem vodopádů Jedlové. Jak jsem naplánoval, tak jsem také udělal. Ukázalo se, že jsem měl nakonec velice slušnou časovou rezervu, takže jsem si vodopády Jedlové v klidu prohlédnul a ještě měl v Josefově dole více, než půl hodiny čas. Akorát na pivo a utopence.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..