Začátkem února 2018 napadlo Toma, že by nebylo špatné vyrazit místo do Beskyd do Jeseníků. A navrhoval trasu a místa mě neznámé – ze Skřítku na Ztracené skály, Pecny a přes Jelení studánku a bývalou Alfrédku zase na Skřítek.

Bez většího nadšení jsem souhlasil. V sobotu ráno mi bylo blbě, nacpal jsem se Smectou a skoro jsem chtěl zavolat klukům, že dneska nejedu. Jenže to už byli u mě u baráku. No, tak to zkusím.

Když jsme dojížděli k Jeseníkům, počasí vypadlo slibně. I po dojezdu na Skřítek to byla paráda, zimní pohádka. Beskydy měly letos málo sněhu, tohle bylo jiné kafe! Vydali jsme se na cestu, brzo začalo stoupání a jak to tak už bývá, za chvilku se zatáhlo.

Už jsem nadával, Ztracené skály jsme jen minuli. Ale když jsme vystoupali na Pec, vykouklo slunko. A za chvilku začaly fotografické žně, pod námi byly mraky, do toho slunko, no paráda. Tak jsme došli až na Pecny, kde byla chvíli fotografická zastávka.

Pak jsme vyrazili dále, po hřebenu na Jelení studánku. Cestou se fotilo a u toho i blblo, jak dokládá tahle fotka. Předcházela jí moje rýpavá poznámka, že jsou jak ženské, pořád se chtějí někde fotit.

Došli jsme na Jelení studánku, dali si chvíli pauzu a začali sestupovat. Tohle byla asi nejhorší fáze cesty, neprošlapaná cesta, zapadali jsme místy až po pás. Tady jsem poprvé uvažoval, jaké jsou asi sněžnice…

Ale co, zvládlo se to, došli jsme na Alfrédku pak už to bylo v pohodě. Upravená cesta, šlo se fajn, kecali jsme a tak ještě, než padla tma, jsme byli na Skřítku u auta.