Bialowiežský prales, ležící na východní hranici Polska a v Bělorusku, je kousek světa, který mne dlouho lákal. Proto jsem zajásal, když Michal se Sofií navrhli jako další lokaci pro „expedici“ s Fotocesty.com právě Bialowiežský prales. Termín – přes Velikonoce 2019, od pátku do pondělí. Místo ubytování – samotná obec Bialowiež.
Paráda, mohl jsem se začít těšit a představovat si bažinatý tajemný prales, zubry, pasoucí se na mýtinách a loukách kolem řek, malebné dřevěnice ve vesnici… Bude to takové, jak si představuji? To brzy uvidím!
A už je pátek sedm hodin ráno, u baráku stojí Volvo s Míšou a Sofi a odjíždíme. Další člen výpravy, Honza, jede po vlastní ose a setkáme se na dálnici někde za Bohumínem, směrem na Polsko.
V autě si povídáme a tak cesta uběhla docela rychle, i s pár zastávkami. Zvlášť zajímavá byla jedna za Varšavou, kde přímo nad dálnicí pozorujeme několik orlů! Za zmínku také stojí, že čím dál jsme byli na východě, tím byla krajina zajímavější a odlišná od té naší. Přibývalo březových hájků, jaké u nás vůbec neznáme. Skoro jak z Mrazíka.
No a když jsme projeli městečkem Hajnowka, vjeli jsme do lesa a už z něj prakticky nevyjeli. Nebyl to sice ještě samotný Bialowiežský prales, jenže ten na ty lesy přímo navazoval. Z Hajnowky už to byl jen kousek a tak po 15h přijíždíme do Bialowieže.
Po příjezdu do Bialowieže se seznámíme s domácími a prohlédneme si ubytování, vybalíme se a jdeme si projít Bialowiež. Bydlíme úplně na jejím okraji, v části Kryže, v příjemném penzionu Olsik. Dál je již jen osada Grudki a asi 4 km vzdálená hranice Běloruska. A kolem jen prales…
Z Bialowieže toho zatím moc nevidíme, jsme na jejím okraj mezi rodinnými domy. Mineme obchod a benzinku vedle něj a taky pár domů v bídném stavu. Taková ospalá vesnička. Ale je to tady trošku jiná architektura, než u nás.
Brzy potkáme něco, co jsme cestou do Bialowieže již mockrát pozorovali. Sloup, na něm čapí hnízdo a v něm čáp. Ano, i u nás člověk čápa občas vidí. Ale tolik, kolik jich bylo na východě Polska v každé vesnici, tolik jich u nás připadá na celý okres! Protože kousek od čapího hnízda je hospoda, Honza s Michalem se rozhodli učinit zoufalý pokus zkusit zdejší pivo. Já zatím řádím s teleobjektivem kolem čápa, Sofi se přidává. Pak vychlemtám rychle pivo (ono si není fakt co vychutnávat) a pokračujeme dále.
Mineme moderní čtyřhvězdičkový hotel Zubrowka, kde si připadáme jako chudí příbuzní. Před hotelem parkuje Mercedes, Audi, Volvo…a pro změnu dva Mercedesy vedle sebe. Oceňuji, že hotel má alespoň stylový vzhled.
Pak docházíme k rybníku, přes který vede lávka k zámku a zámecké zahradě. Tam je ovšem, pokud chápeme, vstup zpoplatněn a navíc už je dost pozdě, na tohle teď nemáme čas.
Kousek za Bialowieží má stát větrný mlýn – a to je náš dnešní cíl, alespoň můj. Nakonec již sám dojdu k mlýnu a nestačím se divit. To není jen větrný mlýn, to je skanzen, celá historická ukázka místní vesnice, včetně kostela a hřbitova. Znáte Ohněm a mečem, Potopu a další díla Sienkiewicze? Já na nich vyrostl a takto nějak jsem si představoval vesnice, kterými projížděl pan Zagloba a kde se pan Michal bil s Bohunem. Nastávala zlatá hodinka a tak jsem se pokusil nafotit koukatelné fotky. To mi zabralo dost času, takže za ostatními vyrážím skoro za hodinu.
Cestou vidím, že mi záhadně nefungují mobilní data. Na Míšu nemám telefon, cože byla chyba. No, není to hrůza, potkáme se v hospodě „U Čápa“, říkám si. Jenže tam nejsou. Tak nic, pokračuji směrem domů, tam se sejdeme. Dojdu domů, mobil se probere a na Messenger volá Míša, kde jsem. Vše si vysvětlíme a počkám na ně už doma, aspoň využiji, že mám volnou koupelnu a dám si sprchu.
Večer pivo, pokec, pohoda. Pan domácí nám přináší na ochutnání Běloruské pivo. Opravdu, stačilo ochutnat… Bernard od Honzy to jistí! Ale ten talíř mňamek, co nám donesl domácí k pivu, to je jiná! Posedíme, pokecáme, něco popijeme a je pomalu čas jít spát. Uvidíme, co přinese zítřek!
