Jizerky 2014

  • Rubriky příspěvkuKrajina
  • Komentáře k příspěvku0 komentářů

Holubník

Mapa trasy
Mapa trasy

Další dlouhý výšlap jasem začínal v poněkud nevyhovujícím stavu. Předchozí den se za mnou v Harrachově zastavil kamarád s manželkou a vypili jsme skoro celou láhev kvalitní ruské vody :).

Ráno jsem tedy nebyl úplně ve 100% formě, což mi ale nebránilo, vzhledem k lepšícímu se počasí, vyrazit opět směr Josefův důl. Tentokrát mé korky vedly na skály Holubníku.

Počátek cesty byl docela nezáživný, prošel jsem celým Josefovým dolem a pokračoval „po žluté“ kolem přehrady Josefův Důl směrem na Kristiánov. Na hráz přehrady mě čekalo poměrně ostré stoupání, potom nudná asfaltka kolem přehrady. K tomu s lehkou kocovinou, absolutně se mi nechtělo šlapat. Do Kristiánova jsem se doslova doplazil.

Až v této zajímavé horské osadě jsem se nějak probral. Zaujal mě lesní hřbitůvek, ale jeho průzkum jsem si nechal až na zpáteční cestu. Teď jsem zamířil směr Holubník. Počasí bylo nejlepší, jaké jsem letos měl.

Ovšem, když jsem se dostal na vrchol ke skalám a našel zajímavý pohled na focení, slunce zmizelo za mraky. To už jsem nadával nahlas :). Připravil jsem si foťák a čekal…a doufal. A hurá, slunko vyšlo! Rychle cvak a jde se dál, na skalnatý vrchol.

Slunko se smilovalo a svítilo a já se snažil nafotit co nejlepší fotky. Když jsem skončil, uvažoval jsem, co dál.

Původně jsem chtěl pokračovat z Holubníku na Ptačí kupy, ale na to jsem se necítil, noční popíjení ve spojení s nevyspalostí dělalo své. Rozhodl jsem se tedy pro návrat zpět s tím, že pokud budu mít čas, prohlédnu si Kristiánov.

Zpáteční cesta do Kristiánova stále klesala, takže za chvíli jsem byl na místě. Kolem budovy Památníku sklářství jsem šel ráno a budu se tak i vracet, zaujal mě ale lesní hřbitůvek. V podvečerním světle mělo místo hodně specifickou atmosféru, rozhodně ne smutnou nebo tíživou. Sundal jsem batoh, vytáhnul toho dne naposledy foťák, stativ a snažil se zachytiti toto zvláštní místo.

A pro zajímavost zde napíšu i něco málo o osadě Kristiánov a lesním hřbitůvku.

Jedná se o bývalou sklářskou huť, založenou na konci 18. století (proto památník sklářství). K osadě se váže jméno rodiny Riedlů, kteří za založením osady stáli. Na konci 19. století však sklárna vyhořela a obnovena již nebyla. Stejně tak oheň znamenal konec pro tzv. Panský dům, který v roce 1938 vyhořel (lépe řečeno, zapálili ho českoslovenští vojáci, když museli po Mnichovu opustit své pozice).

Z celého Kristiánova tak zůstal po válce a odsunech jen domek skláře Fuchse, což je právě dnešní Památník sklářství. No a také lesní hřbitůvek, kde jsou pohřbeni skláři, hajní a také členové rodiny Riedlů.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..