Slova písničky Jarka Nohavici mi během focení, o kterém budu dál psát, hodněkrát letěla hlavou. Psal se červenec 2020 a pouhým okem bylo na nebi možné pozorovat kometu Neowise. Vzhledem k tomu, že se kometě věnoval docela dost mediální prostor, pochopitelně jsem o ní věděl. A taky jsem registroval, jak přibývají její fotky v různých fotografických skupinách. Prostě každý fotil kometu – a snad proto jsem to tak nějak ignoroval.

Až se ozval 13. července ráno kamarád Honza, že pokud chceme taky vyrazit na focení komety, je nejvyšší čas. Jak jsem se na to původně nechystal, najednou se mi představa takové akce zalíbila. Má to ale jeden háček, je pracovní týden, nemám druhý den dovolenou a Honza je na tom stejně. Nemůžeme tedy vyrazit někam extra daleko skrz nutný návrat domů v alespoň trošku přijatelnou hodinu. A zároveň potřebujeme oblast s minimem světleného smogu, oblast tmavé oblohy, kterou v naší aglomeraci nenajdeme, navíc s výhledem tím správným směrem.  

Nakonec nacházím během dopoledne místo – rozhlednu nad Ježníkem, okrajovou částí Krnova. Rozhledna je na vrchu za městem, dle mapy světelného smogu by to mohlo být ok, jde o oblast, která už je mimo velké aglomerace.

Pozdě odpoledne sedám do auta a jedu do Ostravy, kde přesedám u Honzy do jeho Mazdy a dál pokračujeme společně. Podvečer dojedeme do Ježníku a  zaparkujeme u opuštěného sanatoria na úplném konci města. To ještě netušíme, jak parádně strašidelné to tady bude při návratu v noční tmě. Na rozhlednu je to odsud kousek, byť do kopce, a tak za chvíli stojíme před dřevěnou konstrukcí a stoupáme vzhůru. 

Odpolední oblačnost se roztrhala a z rozhledny se nám nabízí kouzelné pohledy na večerní krajinu. Na jednu stranu máme Jeseníky, na obzoru se jasně rýsuje Praděd s vysílačem. Na opačné straně s nastupujícím soumrakem a pomalu se snášející tmou svítí Cvilín. A okolo sebe máme kopce a lesy Nízkého Jeseníku. Nádhera.

Zatímco já fotím, Honza vybaluje křeslo, z batohu vytahuje piva a večeři. Kecáme, popíjíme pivo a vychutnáváme si krásný letní večer v kouzelné krajině. Zvlášť nám dobře známé Jeseníky na obzoru přitahují naši pozornost.

Nachystáme si stativy s foťáky ve směru, kde se má objevit kometa, jenže bohužel nastupuje oblačnost. Začínáme to vidět bledě, ale nakonec jako první cena za výdrž, před 23h hodinou se komety dočkáme.

Už cestou domů se bavíme, že to nebylo špatné, ale fotkám chybí něco výraznějšího, máme jen nebe s kometou, nic v popředí. Po pár dnech se Honza ozval, že našel ideální místo, jen o dost vzdálenější. Křížový vrch u Rudy, kousek od Rýmařova v Nízkém Jeseníku.  Honza poslal pár fotek místa, zdá se, že má skutečně vše, co potřebujeme. 

O týden později, 20. července tedy opět startujeme. Tentokrát jsme lépe připraveni, já mám na druhý den dovolenou, takže ani moc neřeším, kdy skončíme a dojedeme domů. Ne tak Honza, ten má ale aspoň Home office. Bohužel oblačnost vypadá dnes hůř, než před týdnem, ale optimisticky doufáme, že předpověď vyjde a večer se to vylepší. 

Po příjezdu na místo musím konstatovat, že Honza nekecal, je naprosto ideální. Oblačnost skutečně malinko povolí a počasí vypadá nadějně. Křížový vrch je opravdu parádní, rozhledy z něj a křížová cesta dělají místo opravdu fotogenické. 

Poté, co si nafotíme pár fotek ještě za světla, “založíme tábor”, o večeři v podobě toastů jsem se tentokrát postaral já. No a pak už nastává čekání. 

Bohužel počasí se začíná kazit a slyšíme dokonce bouřku. Operativně nastavuji stativ opačným směrem, někam nad Uničov, kde se bouřka asi nachází a doufám, že aspoň vyzkouším Live Composite, skvělou funkci mého Olympusu, jako dělanou na focení blesků. Bouřka  však nakonec nedorazí a z lovu blesků není nic.

Naopak se trhá oblačnost a i když jsme tentokrát již ztratili naději na úspěch, najednou se kometa po 23h objevuje přesně tam, kde jsme ji očekávali a kde nám dokonale sedí do kompozice. Oproti minulému týdnu je již dále od země a také fotím na široké ohnisko, nikoliv teleobjektivem, takže je na fotce menší. Ovšem ve spojení se zvolenou kompozicí dostáváme přesně to, co jsme s Honzou chtěli nafotit. 

Pak už jen zabalit věci a vydat se na cestu k domovu, která je tentokrát o poznání delší. Ale stálo to za to. Nejde jen o fotky komety, ale o celkový zážitek dvou večerů a částečně nocí, strávených na krásných místech při očekávání, jestli se nám kometu podaří vůbec zahlédnout. Zážitek, na který jen tak nezapomenu. Už proto, že kdo ví, kdy něco podobného budeme mít příležitost zopakovat.