Po prvním díle, kde popisuji náš příjezd a seznámení se samotnou Bialowieží, včetně návštěvy místního skanzenu, přes druhý díl, který je věnovaný naším průzkumům okolí Bialowieže, až po třetí díl, ve kterém jsem vylíčil náš výlet kolem řeky Narewky, se dostáváme závěru naší velikonoční výpravy do Bialowiežského pralesa v roce 2019.

Je tu Velikonoční pondělí, den našeho odjezdu z Bialowieže domů. Já už ani nemám v plánu někam jít, chceme vyjet hned po snídani, takže ráno si přispím a začnu balit.

Už jsem v „civilním“ oblečení, to outdoorové je zabalené, foťák taky, když slyším z venku nějaké volání, po chvíli někdo běží po schodech nahoru k nám. Přiřítí se udýchaná Sofi, která se nemohla smířit s tím, že neviděla zubra, a tak se ještě šla sama projít do lesa. A teď z ní, sotva popadne dech, vypadne: „V lese hned za plotem je zubr…on na mne funí a točí ocasem, to asi ten můj červený batoh…“.

Okamžitě se převlékám, z brašny seberu jen samotný foťák a nasadím teleobjektiv a  už všichni vyrážíme do lesa. Sice si říkám, že zubr bude dávno pryč, ale když prolezeme naší dírou v plotě, volá Míša: „Hele, tam je…moment, jsou dva!“. A opravdu, už vidím. Začínáme fotit a opatrně se přibližujeme.

Takový kolos budí respekt, ale když vidím, že si nás nevšímá, popojdu kousek blíž a pak ještě kousek. Přece jen, mám objektiv o eq. 300mm, takže žádná hitparáda. A chtěl bych mít alespoň trošku použitelné fotky. Bohužel ve výhledu vadí i stromy. Ale zážitek to byl naprosto parádní a hlavně, máme splněno! Viděli jsme zubra!

Zubři odchází dále pralesa, směrem k louce. A asi se přes bažiny za ní stáhnou přes den někam do hlubin pralesa… No a my odcházíme zpět do Olsiku. Převlékám se opět do civilu, dobalím a jdeme na snídani. Po ní odnášíme věci do auta, platíme a loučíme se s domácími a vyrážíme na cestu domů. Ta uběhla opět rychle a odpoledne jsem doma v Havířově.

Večer si doma nad fotkami rekapituluji své zážitky z této výpravy. Má očekávání byla naplněna, Bialowiežský prales je skutečně nádherný kus přírody. Je to opravdová divočina, jakou jsem ještě neviděl. Přitom ani ne nějak extrémně vzdálená a po finanční stránce je tady docela levně. A protože těch pár dní stačilo sotva na letmé seznámení s pralesem, vím již teď, že se do Bialowieže určitě zase někdy podívám.